Kodex

 

KODEX FEMINISTICKÉ UMĚLECKÉ INSTITUCE

Tento kodex vznikl jako výsledek semináře, který se konal na jaře v rámci programu tranzit.cz v roce 2017 a jež se zabýval možnými podobami organizací a kolektivních uskupení, které se chtějí označovat jako feministické.

Feministická umělecká instituce považuje feministické myšlení za důležitý zdroj, inspiraci a jedno z východisek svého programu a fungování. Inspiruje se historií feministického organizování, jakož i feministickým myšlením o moci, práci, vztazích a formách útlaku.

1. Feministická umělecká instituce je (sebe-)kritická. Svou strukturu i program podrobuje revizi v souvislosti s měnícími se společenskými podmínkami. Uvědomuje si svou neoddělitelnost od společenského kontextu, a proto si vědomě volí způsoby své společenské angažovanosti. Feministická umělecká instituce usiluje o rozvoj nových typů institucionálního prostředí. Feministická umělecká instituce nově určuje, co to znamená být institucí veřejnou a pod pojmem veřejnost zahrnuje i skupiny jinak z různých důvodů vylučované nebo diskriminované. Umění (a potažmo kulturu) považuje za všeobecně sdílený statek (the common), na jejíž užívání mají všichni právo.

Feministická umělecká instituce se otevřeně staví proti všem projevům nesnášenlivosti: rasismu, homofobie, sexismu. Vyvíjí strategii, jak s nimi zacházet, dojde-li k nim.

Feministická umělecká instituce zastává hledisko těch, kteří jsou ve společnosti utlačovaní, což se promítá v jejím programu, vztahu k publiku, i vlastní organizaci.

2. Etika vnitřního fungování je pro ni stejně podstatná jako program, jímž se prezentuje navenek. Na jedné straně usiluje feministická instituce o cíle, jichž chce ve společnosti dosáhnout, a na druhou stranu se stará, aby se ti, kdo v ní pracují, cítili dobře a měli pocit, že i jejich hlas se počítá. Je třeba postavit takovou organizační strukturu, jež je schopná vyvíjet smysluplný program, ale přitom bere ohled na ty, kteří jsou její součástí.

Feministická umělecká instituce je instituce postavená na vzájemné úctě těch, kteří v ní působí. Kvalita vzájemných vztahů mezi těmi, kteří pro instituci pracují (nezávisle na jejich pracovním zařazení), je považována za stejně důležitou jako kvalita programu.

Fungování feministické umělecké instituce je důsledkem kolektivní diskuse a kolektivního rozhodování nikoliv „one wo/man show“. Rozvržení moci je jasně artikulované. Je předmětem debaty všech zainteresovaných a je možné ho změnit.

3. Feministická umělecká instituce vychází z feministického pojetí práce. Inspiruje se důležitostí, kterou feministická teorie přisuzuje péči (o děti, staré lidi, nemocné, handikapované) a dalším aktivitám, které jsou tržně těžko zúročitelné, ale pro společnost přesto klíčové. Jedním z cílů je zviditelnění aktivit, jež jsou pro existenci institucí zcela zásadní, ale přesto zůstávají na okraji pozornosti a zůstávají společensky a finančně ne(d)oceněné. Různé typy péče (a umění lze za typ péče rovněž považovat) tkví v centru jejího zájmu.

Feministická umělecká instituce je vstřícná vůči pečujícím osobám: svůj program přizpůsobuje tak, aby se jej mohly účastnit.

Příklad: Je bezbariérová, nabízí hlídání pro děti k tomu adekvátních prostorech, organizuje své akce v časech, které vyhovují rodičům s dětmi, její akce jsou dostupné lidem s nejrůznějším zdravotním či mentálním handicapem.

Vychází vstříc těm svým pracovníkům, kteří mají pečovatelské povinnosti. Snaží se utvářet takové pracovní prostředí, aby v něm byl prostor i pro péči.

Příklad: Pracovníci mají možnost práce z domova. Nabízí hlídání dětí v pracovní době. Ve svých prostorách počítá s přítomností malých dětí.

Práce produkčních, účetních a všech těch, kteří přispívají k údržbě a chodu instituce, je uznávána a respektována.

Příklad: Program FI uvádí všechny ty, kteří se na něm podíleli. Výše platů produkčních a kurátorů se od sebe neliší.

Feministická umělecká instituce platí všem, kdo přímo participují na jejím chodu či programu, honorář, na jehož výši nemá gender žádný vliv. (S výjimkou institucí operujících v rámci D.I.Y., kde není placen nikdo)

4. Feministická umělecká instituce vychází z toho, že současná společnost je patriarchální a svět současného umění stejně tak. Jejím cílem je přispět k boji za to, aby se tato situace změnila. Feministická umělecká instituce proto prosazuje kvóty jako dočasné řešení genderové nerovnováhy a diskriminace.

Feministická umělecká instituce ve svém celoročním programu prosazuje minimálně 50% obsazení “žen”, ať už se jedná o zastoupení na výstavách, festivalech, konferencích či debatních panelech.

Vedoucí, tvůrčí, zodpovědnost nesoucí pozice jsou ve feministické umělecké instituci minimálně z 50% obsazeny “ženami”.

Feministická umělecká instituce se odmítá řídit nepsanými kritérii uměleckého provozu tak, jak jej dnes známe. Umělecký svět staví na soutěži, v níž uspějí nemnozí ti, kteří prokážou patřičnou vytrvalost, ambici, sílu, asertivitu. Feministická umělecká instituce věří v jiné hodnoty (bere v úvahu lidskou slabost, křehkost či únavu a staví lidské vztahy nad “výkony”) a stanoví si, v rámci svých (finančních) možností, odlišná pravidla.

Tímto kodexem se zavazují tyto umělecké instituce:

ArtalkArtwall, Časopis BublinaDiera do svetaDisplay, Entranceetc. gallery, INI Project, Institut úzkostiKapitálJindrich Chalupecky Society, Nadace Prague BiennaleNew Aliens AgencySynth Library Praguetranzit.cz,

Za inspiraci děkujeme Ewě Majewské, Xabieru Arakistainovi, Giovanně Zapperi a Lubě Kobové.